Slavnost Nejsvětější Trojice – cyklus A - 19.6.2011
1. ČTENÍ
Text následuje po úryvku o zhotovení zlatého telete (kap. 32) a o Hospodinově příslibu zjevit Mojžíšovi svoji slávu (33,19-23). Mojžíš vystupuje na horu, aby obnovil narušenou smlouvu mezi Hospodinem a lidem. Pán se mu zjeví s božskými atributy, mezi kterými se vyjímá milosrdenství. Mojžíš tak prosí, aby Bůh prokázal toto milosrdenství odpuštěním.
Ex 34,4B-6.8-9
Mojžíš časně ráno vstal a vystoupil na horu Sinaj, jak mu přikázal Hospodin; v ruce měl dvě kamenné desky. Tu sestoupil Hospodin v oblaku, Mojžíš se tam vedle něho postavil a vzýval Hospodinovo jméno. Potom Hospodin prošel kolem něho a zvolal: „Hospodin, Hospodin, Bůh milosrdný a milostivý, shovívavý, velmi laskavý a věrný!“ Mojžíš se rychle vrhl k zemi, klaněl se a řekl: „Pane, jestliže jsem nalezl u tebe milost, ať jde Pán uprostřed nás. Ano, je to lid tvrdé šíje, ale odpusť naši vinu i náš hřích a přijmi nás jako dědictví.“
ŽALM Dan 3,52-56
Požehnaný jsi, Pane, Bože našich otců,O: chvályhodný a svrchovaně velebený navěky. Požehnané je tvé slavné svaté jméno O: a svrchovaně chvályhodné a velebené navěky. Požehnaný jsi ty ve svém svatém slavném chráměO: a svrchovaně chvályhodný a slavný navěky. Požehnaný jsi ty na svém královském trůněO: a svrchovaně chvályhodný a velebený navěky. Požehnaný jsi ty, který shlížíš na hlubiny a trůníš na cherubech, O: a svrchovaně chvályhodný a velebený navěky. Požehnaný jsi ty na klenbě nebes O: a velebený a plný slávy navěky.
2. ČTENÍ
Tyto tři verše nám dovolují poznat dva úkony starobylé liturgie: 1) liturgické políbení, znamení bratrského (a sesterského) vztahu; 2) pozdrav či přání, které křesťané vyslovovali ve jménu Trojice.
2 Kor 13,11-13
(Bratři a sestry), žijte radostně, zdokonalujte se, buďte přístupní napomínání, buďte svorní, žijte v pokoji, a Bůh, dárce lásky a pokoje, bude s vámi. Pozdravujte se navzájem svatým políbením. Pozdravují vás všichni věřící. Milost Pána Ježíše Krista, láska Boží a společenství svatého Ducha s vámi se všemi!
Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Sláva Otci i Synu i Duchu svatému, Bohu, který je, který byl a který přijde. Aleluja.
EVANGELIUM
Tento úryvek navazuje na rozhovor Ježíše s Nikodémem. V něm nacházíme ústřední tajemství naší víry: utrpení Kristovo (symbolizované bronzovým hadem na kůlu) a Otcovu lásku, která zachraňuje člověka. Toto Boží jednání vyvolává krizi (neboli rozdělení), protože někteří tuto lásku přijmou, jiní nikoliv.
Jan 3,16-18
Ježíš řekl Nikodémovi: „Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Bůh přece neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něho spasen. Kdo v něho věří, není souzen; kdo nevěří, už je odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího.“
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Náš nebeský Otče, vyznali jsme dnes, že ty se svým Synem a Duchem svatým jsi jediný Bůh a Pán; kéž v nás svaté přijímání posilní tuto víru a prospěje nám ke zdraví duše i těla. Prosíme o to skrze Krista, našeho Pána.
K ZAMYŠLENÍ
Tajemství Nejsvětější Trojice je jedno z nejpodivuhodnějších ve víře křesťana. Není to oříšek k rozlousknutí, ale je to skutečnost, do které je člověk pozván, aby do ní svým životem vstupoval. Pohled na Ježíše nás vede k tomu, kdo ho pro nás poslal a ke komu on sám směřuje, k Otci. Dar Ducha, který nám byl slíben, nám umožňuje do těchto hlubokých skutečností vnikat. Pomáhá nám přijímat a chápat to, čemu jen obtížně a zčásti rozumíme. Spása neznamená být zachráněn pro své vlastní plány, ale být zachráněn pro Boha. Ten o nás stojí, zve nás do společenství Otce, Syna a svatého Ducha.