Toto dílko vzniklo z lásky k našemu Pánu, Otci a Stvořiteli, za pomoc, víru a naději, kterou mně poskytl po odchodu na věčnost mojí drahé manželky  Mgr. Martičky Maděryčové-Kolbingerové.

       Hospodine, slyš mou modlitbu, přej sluchu mým prosbám,

odpověz mi pro svou pravdu, pro svou spravedlnost.

(Žalm 143,1)

Buď vůle Tvá

Děkuji panu Antonínu Zahrádkovi za pomoc a iniciativu, panu faráři P.ThLic. Josefu Chybovi za radu a duchovní vedení, a všem ostatním, kteří poskytli znalosti, paměti a fotodokumentaci.

Mgr. Pavel Maděryč

Minulost farnosti - Jarohněvice - duchovní správa, přifaření

do Hodonína

Než ještě byly Dubňany ve starých písemnostech zmíněny, jak víme, bylo to 7. února 1349, byly Jaronovice (ve starých textech psány jako Jarohněvice, Jaroňovice, Geranowicz) starou farní osadou, o které je zmínka na listině olomouckého biskupa Roberta z roku 1222. Zdejší farář Adolf (… Adolfus plebanus de geronowicz …), který byl svědkem udělení farního práva v Přítlukách. Později podobně biskup Dětřích z Olomouce povolal za svědka při zakládání kostela v Šardicích, faráře Rudgera také z Jaronovic - v roce 1286. Fara v této zaniklé vsi je také připomenuta v zemských deskách v roce 1412. (Poznámka: J. Šebánek v Časopise  Matice moravské roč. 52 z roku 1928, str. 404 píše, že zprávy o faře jarohněvické se týkají podle Friedricha Jarohněvic u Kroměříže, ale o tom stále existují pochybnosti - Dubňany str. 34 z roku 1999). Jarohněvice, jak je známe dnes, podle historických dokladů nemůžeme zaměňovat za zaniklou osadu, o které se zmiňujeme.

Dnešní dubňanský katastr se měnil podle toho, kterému pánu patřil. V knize "Dubňany, minulost a současnost" se dovídáme o životě Dolních Dubňan (starý název) a jejich minulosti. Dubňany byly více spjaty s Miloticemi a obcemi v severnějším okolí.

Letos na podzim si budeme připomínat 120. výročí postavení kostela (vlastně bychom mohli říci -  rozšíření kaple). Než se podařilo tehdejšímu faráři P. Václavu Aloisi O h a r k o v i  prosadit postavení nového kostela, vyžadovalo to mnoho úsilí, úmorného jednání, proseb a práce, aby dosáhl počátku jeho stavby.

Stará kaple postavená v roce 1720

Ohlédněme se zpět do dávné minulosti. Dubňany a Ratíškovice byly církevně spravované "excurrendo" (kněz-kaplan dojížděl z vlastní farnosti do dalších vesnic) z hodonínské fary. Za to musely obce  přispívat na jeho vydržování. V roce 1720 byla v Dubňanech vystavěna kaple a okolo ní byl ohrazený hřbitov. Kaple, zasvěcená sv. Josefu, stávala na místě dnešního kostela. Měla obdélníkový tvar a půlkruhové kněžiště. Na pravé straně, jak je vidět i dnes, byla přistavěna sakristie. Hodonínský kaplan spravoval nejen Dubňany, ale také Ratíškovice, Dolní Bojanovice a Mutěnice.

Vznik kurácie - duchovní správa prováděná kaplanem

z Hodonína

Zakládací listinou z 1.dubna 1753 byla v Dubňanech a současně i v Dolních Bojanovicích zřízena lokalní kuracie nebo také lokálie (místní omezená správa - menší fara). Listina byla podepsaná Jasným pánem Josefem, svaté říše římské rytířem Czobora-Mihálim, pána panství Hodonského a Šarfenštýrenského. Napsaná byla ve čtyřech vyhotoveních německy a podepsaná Josefem Grófem Czborem, svědky Johanem Coffurem Baronem a Filipem Jakobem Švabenfeldem. Ustanovení bylo zanešeno do Zemských desek Moravských. Stanoveno, napsáno na zámku Hodonín. Olomoucké biskupství tuto listinu schválilo 6.dubna 1753.

Stavba kaple, kostela, vysvěcení

Léta ubíhala a do Dubňan přichází nový farář a to již výše zmíněný P. Václav Alois Oharek. 1875-76 byla krutá zima, napadlo mnoho sněhu, obzvláště na jaře. Při oblevě byly téměř všechny sklepy zatopeny i s farním. Voda prostupovala základy domů i ostatních stavení. Mnoho zdí se v osadě pobořilo. Objevily se další trhliny i na chrámu. Průčelní zeď a štít se povážlivě začaly naklánět a hrozilo spadnutí. Kostel byl uzavřen. Panský inženýr vše prohlédl, zdi dal podepřít. Mše svatá se mohla sloužit jenom v sakristii. P. Oharek žádal, psal, prosil  … Až teprve 27.11.1881 obecní výbor se rozhodl požádat Správcovství statků o povolení stavby nového, většího kostela, nebo stávající rozšířit. Shnilé dřevěné podpěry byly odstraněny a postaveny nové se zděnými základy. A tak musel duchovní správce P. Oharek v roce 1882 znovu a znovu prosit a osobně přesvědčovat. Z okresního hejtmanství přišel komisař  Přibyl, c.k. inženýr Fr. Jeřábek, znalec, zástupce patrona a císařský rada Karel Fleischhacker, za obec celý obecní výbor. Kostel prohlédli. Po dlouhých debatách bylo rozšíření kostela v nedohlednu. Proto pan farář znovu přesvědčoval. Bylo poukazováno také na kopání hrobů u kostela, které se jevilo jako velmi škodlivé pro základy. Proto bylo nařízeno hřbitov rozšířit a pohřbívat 10 m od zdí kostela. Představenstvo se rozhodlo vše provést jak bylo nařízeno. Na zasedání obecního výboru P. Václav prosadil  předběžné přípravy k zajišťování nákladů na stavbu. Výbor se rozhodl prodat obecní hospodu, zaplatit dluh ve spořitelně (4517 zlatých) a tak bylo možné dostat půjčku se splátkou na 30 let, o které obec uvažovala. Nájemce obecní hospody nabídl převzít obecní dluh, zaplatit jeho výmaz a také smlouvu o dodání 200 tisíc kusů cihel na stavbu nového kostela,. Do dvou dnů se p. farář rozjel do Brna. Tam se dověděl, že obec může z obecních peněz postavit hospodu, školu, kasárna, kostel však ne. Na doporučení zemského rady Tesaře navštívil místodržitelského radu Schrottera, aby požádal o půjčku z náboženského fondu. Ten krčil rameny, mohl by dostat tak 2 tisíce zlatých, ale doporučil mu návštěvu deputace až k ministru říšské vlády, jinak nic. Byla to velká rána a rázem bylo po plánech. Vrátil se smutný domů. Čekala jej další mrzutost: hejtmanství rozhodlo - patronát nemůže být nucen přispívat většími částkami na potřeby farníků, je však povinen udržovat stav. Špatné zdi se mají rozebrat a postavit do 28. září 1883. Všude paragrafy … ! Proto hledal P. Oharek jiné cesty, když zákonné nevedly k cíli. Šel tedy cestou proseb, milostí a darů. Poprosil říšského zemského poslance P. Františka Webera, milockého faráře. V říjnu s ním jel na zemský sněm do Brna. Druhý den byl uveden k referentu dr. Povmberovi, ale ten nic jiného nenabídl než to, co rada Tesař. Prosil tedy, aby pomohl obec zbavit dluhu. To zapůsobilo. Slíbil pomoc. Dále šel k brněnskému biskupovi Dr. Františku Salesiusovi Bauerovi, kterému přednesl své trápení a poprosil, aby naznačil cestu k Císaři Pánu. Ten mu dal doporučující list státnímu radovi baronu Braunovi. 5. listopadu 1882 odjíždí dubňanský  farář do Vídně. Baron Braun byl nemocen, proto jej vyslechl baron Pachner. Chtěl jej požádat o audienci u císaře. Ten mu sdělil, že on je zástupcem záležitosti a doufá v dobrý konec. Z Brna přišlo koncem listopadu povolení o prodeji obecní hospody, z hejtmanství v půli prosince vyzvání ke stavební připravenosti jako příloha k žádosti pana faráře. Ten pak jel do Hodonína, kde se dověděl, že žádost byla předána ministerstvu kultu. To mělo vyšetřit stav věcí a učinit závěr. Místodržitelství slíbilo podporu.

Počátkem roku 1883 naděje na rychlé ukončení jednání o stavbě kostela, bohužel, rychle zklamaly. Znovu cesta do Vídně. Tam se dověděl, že Brno ještě žádost neodeslalo. Baron Kocemhavale ji na prosbu pana faráře hned nadiktoval. Ležela totiž na hejtmanství v Hodoníně  4 měsíce vzdor prosbám a slibům. Ve Vídni využil jednání s vlivnými lidmi, aby pomohli připravit půdu pro kladné vyřízení.Vyjednávání šlo pomalu, míjely měsíce, žádná zmínka. Mezitím ve veřejné dražbě byla hospoda prodaná Matěji Bačíkovi za 6310 zlatých, obec prodala ještě starou školu a důstojnický byt, tehdy učitelský. Dne 6. dubna 1883 přišel do Dubňan p.ing. František Jeřábek, aby z nařízení ministerstva vyměřil kostel a podal návrhy na stavbu i s plány a rozpočtem 24 455 zlatých od ing. Bárty z Hodonína. Léto 1883 ubíhalo a o vyřízení žádosti nebylo nic slyšet.

 Znovu následovaly cesty duchovního správce do Vídně, prosby, vysvětlování a jednání. V roce 1884 zase do Vídně, protože naděje na císařské půjčky se rozplynuly. V době zasedání zemského sněmu v Brně na jaře 1884 jel pan farář do Brna, kde se snažil domluvit formulaci úmluvy, když už nikdo jiný nechce náboženské obci půjčit, že ji poskytne politická obec hypotečním úvěrem do výše 20 tisíc zlatých. Na konci července 1884 obec požádala u Hypotekální banky o půjčku, zemský výbor to dovolil, ale obecní výbor musel zastavit obecní jmění.Aby mělo všechno patřičný pohyb, musel pan farář znovu prosit, agitovat a jezdit na všechny strany. Měl jenom obavy z protažení stavby na zimu. Stavba byla vyhlášena v brněnských úředních novinách, do výběrového řízení se přihlásilo pět zájemců. Nejvýhodnější návrh (ofert) byl od stavitelů Hollana a Veselého z Hodonína za 17 017 zl. a měli také zajistit dělníky a potah s povozy za 405 zl. a 73 kr. (krejcarů) s podmínkou najímání dubňanských farníků. Již 20. února 1885 se začalo s přípravou stavby. 9. března začala skutečná práce. Při bourání se získalo 65 tisíc cihel. Při tom vznikla jakási "nespokojenost" některých farníků, kteří chtěli nový kostel uprostřed obce. Pádnými, pevnými, důrazně pronesenými argumenty a důvody dosáhl pokračování stavby. Z obce se nikdo o stavbu nestaral, všechna tíha byla na P. Oharkovi. Práce zdárně pokračovaly. Mše svaté po dobu stavby se

Písmo P.Václava Aloise Oharka (zpráva o zvonech)

 

konaly na faře. Pan farář jel poděkovat do Vídně 21.dubna 1885. Poděkování přednesl na císařské audienci 30.dubna 1885.Byl přijat samotným mocnářem císařem Františkem Josefem I. Panovník měl otázky k situaci na kostele před a po stavbě, pak pronesl: "Těší mě, že jsem vám pomohl přispět na stavbu kostela."

Za pobytu ve Vídni se mu podařilo zajistit ulití zvonů podle návrhu ing. Jeřábka. Byly tři: 10-ti, 5-ti a 3 metrákový. Souzvuk měl být v akordu G-H-D. Ve Vídni bydlel bratranec p. faráře, který byl c.k. úředníkem, Karel Srna. Slíbil s manželkou, že dají dubňanskému kostelu zvon 10-ti centový, čtvrtláník Martin Blaha dal ulít 5-ti centový. Nakonec byly dovezeny: první "Maria" 547 kg s věnováním manželů Srnových, druhý "Cyril", 443 kg od Martina Blahy, třetí "Josef" 158 kg, výkropní zvon 158 kg byl vlastně opravený zvon, který měl zvonař p. Hilger z Vídeňského Nového Města na skladě (viz Domácí protokol 1789-1919). Za tento zvon byly dané dva staré z bývalé zvonice a zbytek doplacen.Čtvrtý zvon - umíráček - vážil 38 kg. Na něm byl nápis: letopočet 1856 a slova "K živým volám, mrtvým pláču". 27. srpna 1885 byly zvony přivezeny z Hodonína kam doputovaly z Vídně . Ve 3 hodiny odpoledne začalo vytahování na věž a zavěšení. V pět hodin již ponejprv zazněly, všichni měli velkou radost a nejedno oko zaslzelo.

 

Varhany P. Oharek vyjednal u bratří Riegrů z Krnova se 7 rejstříky za cenu 1785 zlatých. Další vnitřní zařízení - oltáře, kazatelna, křtitelnice, Boží hrob byly svěřeny Vojtěchu Střížovi v Brně. Stavba rostla, někdy pracovalo denně i 30 zedníků. Na stavbu dodávala cihly obecní cihelna. 8. srpna 1885 byl na věž vytažen a upevněn kříž, dílo ing. Bárty a zámečníka Sklenáře z Hodonína. Tento vysvětil hodonínský pan děkan za přítomnosti kněží z Mutěnic, Ratíškovic, Kostelce, Mistřína, říšského a zemského poslance P. Františka Webera, faráře z Milotic. Na úpravu před kostelem bylo dovezeno 200 vozů písku.

 

Když již bylo vše hotovo, jel P.Oharek poprosit brněnského biskupa o stanovení dne svěcení nového kostela. Nejdůstojnější pan biskup určil úterý 13. října 1885. O 7 hodině ráno začaly mešní obnovy. Kromě pana biskupa bylo přítomno 19 kněží z doprovodu biskupa, okolních farností a další vzácní hosté. V kostele ještě nebyly lavice, ale přesto byl přeplněn. Nejstarší muži vnesli do kostela křížovou cestu a děvčata na nosítkách sochu P. Marie Lurdské, která byla po vysvěcení postavena na místo v kapli Božího hrobu, potom se přikročilo k svěcení korouhví, praporů (hornický) a pak křížová cesta, jež byla zavěšena na místo.

 

Se slavným "Tebe, Boha, chválíme (Te Deum laudamus)" a svatým požehnáním bylo vše ukončeno v 17 hodin večer. P. Václav Oharek k tomu napsal:"Stálo to přemnoho starostí, dlouholeté práce a překážek a od počátku i trpkostí. Avšak Bůh milostivě  ze všeho pomohl, žehnal očividně, vzbuzujíc dobrodince a chránil nás, že na stavbě , tak velké, nepřišlo k úrazu. Milostivému Bohu budiž věčné díky - čest a sláva!" Byla vyřízena žádost o příspěvek na vnitřní vybavení kostela. Jeho Veličenstvo 15. února 1886 povolilo dalších 3 000 zlatých. Vše se zaplatilo a ještě zbylo na další vydání.

Dne 16. května 1886 jmenoval obecní výbor v Dubňanech zasloužilé muže při stavbě kostela čestnými občany Dubňan: Jeho milost pana brněnského biskupa Františka Sáleského Bauera, císařského radu pana Karla Fleischahackera z Hodonína, říšského a zemského poslance P. Františka Webera, faráře z Milotic, dárce zvonu c.k. úředníka ve Vídni Karla Srnu a P. Václava Aloise Oharka, místního faráře.

P.Emanuel Janků o něm napsal ve farní kronice: "O dubňanský kostel si získal neocenitelných zásluh, neboť jeho přičiněním, byl postaven. Byl to vzorný kněz a farníci na něj vzpomínali jako na pečlivého otce. Čestná památka jeho zůstane nám vždy drahou a milou. Bůh mu odplať za vše dobré."

Finanční náklady na stavbu nového kostela

Obec věnovala výpůjčku ve výši                                  20 000 zlatých

Ruční a tažné práce konané osadníky z Dubňan            1 854       "

Císařský velkostatek věnoval                                         6 000       "

Císař František Josef I. na vnitřní úpravy daroval          3 000      "

Různé dary a odkazy                                                       1500       "   

C e l k e m                                                                    32 354   zlatých

Při stavbě chrámu sv. Josefa se uplatnila dvě stylová období zřetelná při pohledu na fasádu. Na pozůstatku pozdně barokní kaple navazuje novorománská loď.

Uvnitř kostela nelze hledat čistý styl. Vnitřní prostor byl při údržbě i opravách měněn a přizpůsobován podmínkám a potřebám dané doby. Nejvážnější změny byly provedeny po II. vatikánském koncilu, tj. během 30 let minulého tisíciletí (novofunkcionalistické lavice, postavena kazatelna a později odstraněna, vyměněn oltář, nový kazetový strop, mozaika, zaveden rozhlas, lokální plynové topení, atd.).

Celková délka našeho dubňanského chrámu je 31 m, šířka lodi 11 m. Na loď navazuje oválný presbytář (kněžiště, pozůstatek kaple) s vnitřním poloměrem 4,2 m. Jeho hloubka činí 10 m. V čele kostela se nachází 37 m vysoká věž s křížem o velikosti 2,6 m.

Níže umístěná fotografie zachytila pohled na část interiéru našeho kostela v 1899. V presbytáři je hlavní oltář. Na něm je velký kříž s korpusem Krista. Za ním je zavěšen obraz sv. Josefa s Ježíškem, patrona naší farnosti. Na pravé straně vedle oltáře vidíme sochy sv. Anny a sv. Jáchyma. V chrámové lodi lze spatřit vpravo kazatelnu, která tam stála až do roku 1973. Pod kazatelnou je umístěna zpovědnice a vedle ní je boční oltář. Na něm stojí socha  Božského Srdce Páně koupená 7.10. 1891 a za ní visí obraz apoštolů sv. Jana a Pavla z roku 1880. Vedle oltáře na stěně je vidět sochu sv. Vendelína Nad kazatelnou jsou nebesa, na nich desky Desatera. Na protější evangelní straně lze vidět nad nebesy sousoší  křtu Pána Ježíš a sv. Jana Křtitele, z r. 1885. Pod ním velký kříž s tělem Krista a dole je pak kamenná křtitelnice z roku 1885. Na obou stěnách bylo zavěšeno 14 obrazů "Křížové cesty". Od stropu dolů je vidět nádherný lustr, věnovaný novému kostelu v roce 1885 dubňanskou sklárnou. Dále tam vidíme procesní kříž, procesní lampy věčného světla, hornický prapor a část dubových lavic.

Staré zvony z roku 1920 - zvon Maria o hmotnosti 565 kg, Cyril 240 kg a Josef 120 kg, byly 26. ledna 1978 předány farnímu úřadu Kunčina, arcidiecéze Olomouc, jako dar.

Současnost dubňanské farnosti, vliv II.vatikánského koncilu

V roce 1971 byla v rámci úpravy presbytáře pro novou liturgii opálena olejová malba v kněžišti a

Kněží

V Dubňanech od roku 1754 sloužilo 26 duchovních správců včetně současného, a 30 kooperátorů a kaplanů. P. Th.Lic. Josef Chyba přišel do Dubňan 30. července 2000 a téhož dne ze zdravotních důvodů odešel P.Mgr. Jan Pavlů. Seznam všech duchovních pastýřů je uveřejněn v knize "Dubňany-minulost a současnost moravskoslováckého města" (Dubňany 1999-650. výročí …). Jen jednomu se několik dubňanských občanů, v minulém století, odvděčilo za jeho působení velmi hrubým způsobem.

Faráři a kooperátoři v Dubňanech

Prvním farářem v Dubňanech se stává místní lokální kaplan P.Jan Čermák. Přišel v roce 1842 a za rok byl povýšen a jmenován prvním farářem. Po jeho smrti 1850 byla fara neobsazena. Byl pochovaný na dubňanském hřbitově.

Druhým byl P.Karel Konečný rodák ze Suchdolu (1801) přišel v roce 1850 a řídil farnost do roku 1857. Zemřel v Hovoranech 1871.

Třetím duchovním správcem jmenován císařem Františkem Josefem I. P.Jan Perníček, rodák z Telče (1812). Zemřel v Mutěnicích 1890 a je tam pohřben.

Čtvrtým farářem se stal P.Leopold Palla,  narodil se ve Žďáru n/Sázavou (1829). Do Dubňan přišel z Velkých Pavlovic roku 1868. Při jeho příchodu vypukl v Dubňanech velký požár, při kterém shořelo 32 stodol s obilím během 4 hodin. Při vinobraní začalo znovu hořet. Postižení dostali podporu 52 zlatých 50 krejcarů, přispěl také p. farář. Zemřel na tuberkulozu v roce 1870. Je pochován v Dubňanech.

Pátým dubňanským farářem se stává P.Bartoloměj Špatina. Pocházel z Pavlíkovic, kde se narodil v roce 1839. Přišel z Hodonína v roce 1870 na základě císařského dekretu, kde jej uvedl kapitulní vikář Ondřej Hamrmiler  z Brna. V roce  1870 (31. srpna) v 11 hodin vypukl požár v jednom domě a silný vítr jej rozdmýchal tak, že shořelo 28 domů. Na požádání p. faráře císařské ředitelství poslalo 20 000 cihel. Obyvatelstvo bylo nespokojeno, chtělo raději peníze. V roce 1871 posvětil kříž na cestě do Jarohněvic. V roce 1872 byl opravený kostel a kolem kostela položena cihlová dlažba. Od dárců pořídil bohoslužebné potřeby. V roce 1875 byl postavený železný velký hlavní kříž na hřbitově. V tomto roce odešel do Velkých Pavlovic.

Šestým se stal P.Václav Alois Oharek, narodil se ve Vyškově v 1845. 1868 v Brně vysvěcen na kněze. Přišel z Hodonína v roce 1875. P. Oharek onemocněl, požádal o výpomoc, dostalo se mu kooperátora P.Josefa Hrazdíru, rodáka z Jedovnic, který přišel do Dubňan v roce 1880. Hlásil se na uvolněné místo faráře v Hodoníně. Hodonští Němci jej označili za "českého agitátora", že se moc stýká se sedláky. Proto žalovali až ve Vídni u císařského dvora, místo nedostal. Brněnský biskup jej jmenoval 1891 konsistorním radou. V roce 1884 založil lidovou knihovnu, pomocí dárců, která měla 300 svazků. V zimě bylo dost čtenářů.

O stavbě kostela v Dubňanech bylo napsáno výše. V roce 1895 odchází do Znojma jako farář a děkan u sv. Mikuláše. Roku 1900 odchází na odpočinek. Nezahálí, stává se administrátorem časopisu "Hlasy", který řídil 16 let. Po krátké nemoci zemřel  v Brně 27.8. 1916."Byl to vzorný kněz a farníci jej měli rádi a na něj vzpomínali jako na pečlivého otce. Bůh mu odplať za vše dobré", dočítáme se ve farní kronice. Byl velkým obdivovatelem lidových krojů. Vytvořil sbírku výšivek, která je uložena v Ostravě. Díky jeho sběratelství se dochovalo množství dubňanských vyšívaných částí krojů z doby jeho působení v Dubňanech.

farářem. V roce 1896 nechal pořídit věžní hodiny, v roce 1902 byl rozšířen hřbitov a farní zahrada. O rok později opraven kostel a fara. Po přístavbě školy v roce 1904 ji posvětil. V roce 1908  odešel zpět do Hodonína jako farář, později (1922) se stal děkanem a konsistorním radou, arciknězem slavkovským, inspektorem náboženství, výpomocným vojenským duchovním, členem městského zastupitelstva. Zemřel v Brně u svého bratra MUDr. Jana Navrátila 30.12. 1929 a je pochovaný v Hodoníně v kněžském hrobě.

Osmým dubňanským farářem byl P.Emanuel Janků, který se narodil 10.ledna 1872 v Moutnicích. Otec byl nadučitelem. Na kněze byl vysvěcen 1894. Stal se kooperátorem ve Starém Rousínově a v Drnovicích u Vyškova. V roce 1987, po vyléčení a odpočinku (léčil se rok u rodičů v Moutnicích), byl poslán jako kooperátor do Dubňan. Po odchodu faráře P.Navrátila se stal administrátorem, roku 1908 jej jmenoval císař farářem. Do úřadu byl uveden děkanem P. Pavlem Navrátilem. Se svým kostelníkem navštívil Palestinu a místa působení Ježíše a jeho apoštolů. Ve škole 1935 byl postižen záchvaty, dostal zdravotní dovolenou a na farnosti ho zastupoval kooperátor P.Vincenc Bednář. Nemoc se zhoršovala. 13. ledna 1939 zemřel a je pohřben v Dubňanech v kněžském hrobě, kam byly jeho ostatky po rekonstrukci hřbitova přeneseny. Byl to dobrý kněz, zbožný, prostý, skromný a v práci houževnatý. Vášnivě měl rád včely a až do konce života měl 33 včelstev. Na výstavách býval odměněn diplomy, psal také články do včelařských časopisů.

Devátým farářem v naší farnosti se stal P.Tomáš Veverka, rodák z Velkých Pavlovic. Pocházel z rolnické rodiny. Gymnázium vystudoval v Hustopečích a bohosloví v Brně. Na kněze byl vysvěcen 5.7.1936. Do Dubňan nastoupil jako novokněz kooperátor 1.8. 1936. Po pětiměsíční vojenské službě v Praze - Karlíně se vrátil zpět. Po dobu presenční služby jej zastupoval P.František Pazdera z Bořetic. P. Tomáš byl kooperátorem až do smrti P. Emanuela Janků. Pak byl administrátorem, dubňanským farářem se stal v roce 1940. V roce 1961 P.Tomáš Veverka onemocněl. Zdravotní stav se mírně zlepšil a v roce 1962 na vlastní žádost odchází na menší faru v Letonicích u Bučovic. Později sloužil v Želešicích u Brna, zde odchází na věčnost 8.3. 1992. Je pochován ve svém rodišti.

Administrátor P. František Zouhar, rodák ze Senetářova (fara Jedovnice), narozen 30.12. 1913.  Do gymnázia chodil ve Vyškově, bohosloví vystudoval v Brně, na kněze vysvěcen v roce 1939. prošel několik farností jako kooperátor, expozita a administrátor. Do Dubňan přišel v roce 1962. Byl stižen infarktem v roku 1968. V dubnu 1969 byl přeložen do Hartvíkovic u Náměště n/Oslavou, kde v roce 1972 jej Pán povolává na věčnost.

Administrátor P.Oldřich Navařík, narodil se v Brně 1.5.1934. Do Dubňan přišel z Brna-Bystrce a působil zde do roku 1972. V srpnu 1972 byl jmenován vikářem v

Brně na Petrově. V lednu 1974 byl jmenován "sídelním kanovníkem" stoliční kapituly v Brně. Od roku 1990 se stal farářem  v Brně-Tuřanech. Zemřel tragicky 25.11.2004 a je pohřben tamtéž.

Administrátor P.Josef Pojezdný, O.praem.(řád premostrátů). Narodil se v roce 1943. Do Dubňan přišel z Klobouk u Brna v roce 1972. 1. července 1977 se stává administrátorem v Osové Bytýšce u Žďáru n/ Sázavou. Po roce 1989 se stal opatem Strahovského kláštera. Při různých příležitostech se rád zastaví v Dubňanech, kde má hodně příznivců.

Administrátor P.Karel Bobek, do naší farnosti přišel z Jaroměře nad Rokytnou v roce 1977. Působil zde krátkou dobu. Na vlastní žádost ze zdravotních důvodů (vleklý zánět průdušek) byl přeložen. Často jej zastupoval P.ThDr. Metoděj Trunečka, bývalý farář v Miloticích, který žil v Dubňanech jako důchodce.

Administrátor P.ThDr. Stanislav Fric, narozen 13.11. 1922 v Lovčicích u Kyjova. Gymnázium studoval v Kyjově, na kněze byl vysvěcen v roce 1947. V roce 1959 po odnětí státního souhlasu k výkonu kněžského povolání, pracoval jako dělník v závodě "Nářádí" ve Ždánicích až do roku 1960. Po znovu udělení souhlasu se stal kaplanem v Hodoníně, pak působil na jiných farnostech. Do Dubňan přišel v roce 1978 a působil ve zdejší farnosti do roku 1992. Odešel 18. září 1992 do Věteřova u Kyjova. Zemřel ve Znojmě.

Administrátor P. Karel Volejníček, narozen 30.10. 1936 v Brně, jako syn drobného zemědělce. V roce 1966 byl vysvěcen na kněze. Působil jako vicerektor v kněžském semináři v Litoměřicích, po neshodách se státními orgány 1977 musel z fakulty odejít a působil na různých místech v brněnské diecézi. Do Dubňan nastoupil v roce 1992, když před příchodem sloužil ve farnosti Svatoslav u Tišnova. 1. července 1997 odešel do Brna-Židenic.

Desátým farářem v Dubňanech se stává P.Mgr. Jan Pavlů, narozen 25. ledna 1961 v Brně, jako syn zahradního architekta a bankovní úřednice.. Maturoval na gymnáziu v Brně-Husovicích. Pracoval jako dělník ve Zbrojovce Brno. Bohosloví studoval v Litoměřicích. V roce 1989 byl vysvěcen na kněze. Působil ve Žďáru n/Sázavou, Kobéřicích u Slavkova, v Nížkovicích. Přednášel dogmatiku na TK v Brně. Dále studoval na universitě v Pasově, stáže v Římě, v Ulmu v Německu. V roce 2000 pro závažnou nemoc odešel z Dubňan.

Jedenáctým dubňanským farářem se stává P.ThLic. Josef Chyba, brněnský rodák. Narodil se 26. ledna 1960. Vystudoval  Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu v Litoměřicích v roce 1987.

Na kněze byl vysvěcen  dne 28. června 1987 v brně otcem biskupem Josefem Vranou. Primiční mši sv. sloužil 4. července 1987 v Brně-králově Poli.

Další studia absolvoval v Římě v letech 1995-1997. V kněžské službě působil v Jedovnicích, Dyjákovičkách, Blansku, Římě, Slavkově u Brna, v Brně u sv. Michaela a v Litoměřicích. 1. srpna 2000 je jmenován farářem v Dubňanech..

 

 

 

 

 

Kopie seznamu kněží,, kteří zde působili do roku 1962 (více je v knize Dubňany …)

seznam pořídil P.Tomáš Veverka

 

 

 

Povolení lokální kuracie (malá fara)-biskupství olomoucké 1753

 

 

 

 

Kněží - dubňanští rodáci, řádové sestry a laici

P.Josef Matušina, narozený 16.srpna 1919 v Dubňanech. Na kněze vysvěcen 5. července 1948 brněnským biskupem ThDr. Karlem Skoupým. Primici měl v rodišti 11.7.1948. Zemřel 16. března 1998 ve věku 79 let a je pochován na dubňanském hřbitově v kněžském hrobě..

P.ThDr.Josef Budiš, narozený v Dubňanech 27. března 1924. Na kněze vysvěcen dne 16. dubna 1950 brněnským biskupem ThDr. Karlem Skoupým. V rodných Dubňanech měl primici 28.května 1950. Zemřel 26.8.1967 ve věku 43 let. Pochován je zde v kněžském hrobě. Sloužil v Brně.

P.Stanislav Kryštof, narozený v Dubňanech 21. prosince 1939. Vysvěcen na kněze 26.6.1983 olomouckým biskupem Josefem Vranou. Primiční mši svatou měl v Dubňanech 3. července 1983.

P.Chryzostom František Kryštof, dominikán, narozen 1.5. 1975, jeho otec pochází z Dubňan. Rodiče František a Gábina Kryštofovi bydlí v Senici na Slovensku. Má dvě sestry Martinu a Viktorii. Je farářem na novém sídlišti Kalvarie v Bratislavě.

P.Vilém Viktorin se narodil 29.listopadu 1892 v Šitbořicích u Brna. Rodiče se brzy po jeho narození přestěhovali do Dubňan, kde prožil dětství a mládí.

Na kněze byl vysvěcen v roce 1918, primiční mši sv. sloužil v Dubňanech 7. července 1918.

V kněžské službě působil šest let. Přešel do církve československé, oženil se. Měl dceru (narozena 1927, žije) a syna, který zemřel v roce 1982.

Byl berním ředitelem. V roce 1979 požádal Svatý stolec o prominutí za odchod z kněžské služby a vstup do církve československé. Od Svatého Otce tento dispens obdržel. Zemřel 19. ledna 1981 ve věku nedožitých 89 let v Chrudimi a je pochován v Nových Hradech.

Řádová sestra Františka Heřmana Kašná, rodačka z Dubňan. Ordo sorores Consolatrices Divini Cordis Jesu Patientis - řád Těšitelek Božského Srdce Ježíšova.

Řádová sestra Terezie Erika Kotásková, Narozena v Dubňanech 7.2.1914. Patřila do kongregace Milosrdných sester III. řádu sv. Františka pod ochranou Svaté rodiny (brněnské). Působila v nemocnici u Svaté Anny v Brně, na krásné Žernůvce u Tišnova a v Lechovicích u Znojma. Zemřela 16.3.1986 na posledním působišti. Je pohřbena na Ústředním hřbitově v Brně. Na fotografii ji vidíme v primičním průvodu P. Josefa Matušiny.

16. ledna 2004 zemřel náhle ve věku 75 let bratr Antonín Šilha. Dlouho pracoval v kostelní a oltářní službě. Byl nenahraditelným při všech úpravách a opravách sakrálních staveb v dubňanské farnosti. Neuvěřitelných 35 let konal službu lektora, akolyty a každodenní oltářní službu. Studoval bohosloví v Olomouci. V 50 letech 20. století tehdejší režim nedovolil pokračovat ve studiu všem bohoslovcům.

pořizování kostelních zvonů v roce 1975. Patřil ke ctitelům Panny Marie, účastnil se téměř všech poutí pořádaných dubňanskou farností.

Na vinici Páně z dubňanské farnosti bylo více povolaných, ale všichni nebyli vyvolení. Z různých důvodů na cestě ze služby odešli. V minulosti zde bylo několik studentů bohosloví a také zájemců o život v klášteře.

Při našem kostele je založena a působí schola (sdružení zpěváků oslavující našeho Pána zpěvem při mši sv. a jiných příležitostech).

III. řád sv. Františka

Tak jako v okolních farnostech i v Dubňanech byl založen III. řád sv. Františka s Assisi pro laiky. Stalo se to ve 20 letech 20. století. V řádovém obleku nechodili, ale na poslední cestu, cestu do věčného domova si jej mohli dát. Členkou byla také maminka P. Josefa Matušiny. Pátrali jsme po pamětnících, starší věřící je mají v živé paměti, nemohou podat bližší informace.

Poutě a práce s mládeží (zahraniční cesty od roku 1989)

V minulém století nejčastěji dubňanští farníci putovali do Žarošic, na Velehrad - setkání s papežem Janem Pavlem II., na Velehrad při jiných příležitostech, na sv. Hostýn. Ke konci 20. století, hlavně po roce 1989 pak do Medžugorje v Chorvatsku,  do Vatikánu na svatořečení sv. Anežky české a také při jiných příležitostech, rovněž do Německa. V roce 2000 se uskutečnilo 3. světové setkání Svatého otce Jana Pavla II. s rodinami, kterého se zúčastnili i dubňanští farníci (Markéta a Petr Varmužovi, Ludmila a Josef Grufíkovi, Jiří a Dana Volfovi a  Mirek Kubálek). V době I. republiky navštívil Palestinu P. Emanuel Janků se svým kostelníkem. Do sv. Země paní Ludmila Kremlová (Izrael, podzim 2004).

V Dubňanech působí organizace "Petrov" se zaměřením na turistiku s mládeží (organisátory jsou manželé Rajsiglovi). Hodně s mládeží pracoval P.Mgr. Jan Pavlů a v současnosti náš duchovní správce P.Th.Lic. Josef Chyba se farní mládeži obětavě věnuje. O letošních prázdninách se zúčastnili 2 chlapci a 5 dívek s otcem Josefem Celosvětového setkání mládeže v Německu a také s novým papežem Benediktem XVI. v Kolíně n/Rýnem (bylo zde být přes milión poutníků z celého světa).

Misie - duchovní obnova farnosti

Na pravé straně u zadních lavic visí misijní kříž, na němž jsou uvedena data let, ve kterých se konala duchovní obnova v Dubňanech. Trvaly několik dní, konali je řádoví kněží.

- 1877 od 9.5. do 19.5.                                          - 1914 od 18.1. do 28.1.

- 1878 od 30.3. do 6.4                                           - 1919 od 26.4. do 2.5.

- 1887 od 18.2. do 24.2.                                        - 1930 od 5.3. do 12.3.

- 1888 od 18.2. - 24.2                                            - 1941 od 13.12. do 22.12.

Misii konali kněží Tovaryšstva Ježíšova. P.Tomáš Veverka píše v roce 1941:"Bylo již potřeba, aby duch náboženský byl poněkud pozvednut … Věřící se jejich kázání zúčastňovali ve velkém počtu a také je rádi poslouchali, nic méně přece však práce zde byla těžká. Bylo to zapříčiněno hlavně tím, že Dubňany jsou osadou dělnickou, takže i při nejlepší vůli se nemohli mnozí, hlavně z řad mužů, cele činně zúčastniti … pak také nemoc faráře …".

Svátost biřmování

křesťanské víře slovem doprovázeným činy.Tato svátost vtiskuje duchovní pečeť - pečeť Ducha svatého. Pečeť je symbolem osoby, její autority … ověřuje právnický úkon, určitý dokument. Křesťan je tedy označen pečetí: Bůh si nás v Kristu pomazal, "vtiskl nám svou pečeť, a tak nám vložil do srdce Ducha Svatého, jako záruku" (2 Kor 1,22).

Svátost biřmování v dubňanské farnosti:

- 26.4. 1883 v Hodoníně, kostel zde byl ve špatném stavu, 583 biřmovanci, biřmoval        brněnský biskup František Sáleský Bauer

- 7.5. 1896 biskup František Sáleský Bauer 280 biřmovanců

- 6.10. 1905 u nás, biřmoval zase brněnský biskup Pavel Huyn 431 biřmovanců

-12.5. 1910 v Dubňanech brněnský biskup Pavel Huyn, 433 biřmovánců

- 6.10. 1920  biskup Norbert Jan Klein, 900 biřmovanců

- 17.5. 1927 biskup Dr.Josef Kupka, 615 biřmovanců

- 23.9. 1935 biskup Dr. Jan Kupka, 592 biřmovanců

- 12.5. 1947 biskup Dr. Karel Skoupý, 855 biřmovanců

- 5.11. 1972 kapitulní vikář  prof. Ludvík Horký, 121 biřmovanců v Hodoníně

- 9.11. 1975 kapitulní vikář prof. Ludvík Horký, 158 biřmovanců v Dubňanech

- 12.8. 1984 kapitulní vikář prof. Ludvík Horký, 46 biřmovanců

- 28.10. 2001 brněnský světící biskup ThDr. Petr Esterka (rodák z Dolních Bojanovic), 63 biřmovanců

Hřbitov

Při stavbě kaple byl také okolo ní zbudovaný ohrazený hřbitov z pálených cihel. Je na konci města směrem na Ratíškovice. Obyvatelstva v Dubňanech přibývalo a proto byl poprvé rozšířený v roce 1902. Nepůsobil vždy upraveně jak je tomu dnes. V roce 1955 dochází k dalšímu rozšíření. Je obehnán zdí z bílých cihel. Práce byly prováděné brigádnicky, obec zaplatila 32 000 Kč. Dovoz cihel zajistili majitelé koňských potahů. V několika dnech z Rohatce navozili 24 tisíc bílých cihel. Stavba byla ukončena v roce 1956 a 1958 se  začalo s novou márnicí. K další úpravě došlo  v roce 1963. Od tohoto roku se na starém hřbitově nepohřbívalo. Někteří si exhumované ostatky uložili v nových hrobech. V roce 1964 kameníci z Hodonína přemístili hlavní kříž. V nové části byly hroby  a chodníky zaměřeny. V pravé části hřbitova na samém konci se nachází urnový háj.

V roce 1985 se započalo se stavbou smuteční síně. Na konci roku 1988 se začalo s obřady. Pak byla vybudovaná asfaltová cesta a vydlážděny chodníky mezi řadami hrobů. Na hřbitově je zavedený vodovod a elektrické osvětlení, vše bylo uskutečněno na konci 90-tých let minulého století.O úpravu a pořádek se stará MěÚ a vede řádně registraci hrobů. O důstojné rozloučen pečuje MěÚ spolu se Sborem pro občanské záležitosti, vystupuje mužský pěvecký sbor (vedoucí Josef Macek) a ženský pěvecký sbor (vedoucí  Růžena Rybárová).

Význačnější občané pochováni na zdejším hřbitově:

Josef Keyswald, nadučitel, rechtor - + 1772

Kajetán Mráček, rechtor - + 1776

               Hlavní kříž                                             Kněžský hrob                                             Urnový háj

P.Jan Krejčí, kaplan - +1831 (za cholery)

P.Jan Čermák, první farář - + 1849

Jan Maincl, rechtor - + 1833

P.Leopold Palla, farář - + 1870

Antonín Maincl, rechtor - + 1876

Jan Gőpfert, 1844 - 1910 majitel a ředitel skláren,

mecenáš zdejšího kraje

zakladatel uhelných dolů "Pomoc Boží",

čestný občan, lidumil a jeho šlechetná

manželka Eleonora 1847-1933

Vendelín Werner, nadučitel - + 1918

Fabián Štefan, nadučitel - + 1925

P.Emanuel Janků, farář - + 1939

Jaromír Fiala, ředitel školy - +1941

František Moštěk, důstojník, - + 1958

podplukovník čsl. armády

Jan Tůma, řídící učitel - + 1962

Zdeněk Palán, učitel - +1965

P.ThDr.Josef Budiš, farář (rodák) - 1967

Bedřiška Kolbingerová-Fialová, učitelka - +1975

Milada Tůmová, učitelka - +1977

Božena Pecová, ředitelka školy - + 1979

Adéla Čapková, učitelka - +1979

Akadem. sochař Vladimír Koštoval - +1985                 

Miroslav Šrutka, ředitel školy - +1986

Oldřich Nečas, učitel - +1987

Heribert Belka, učitel - +1988

František Novotný, ředitel školy - + 1992

Božena Benešová-Fialová, učitelka - +1994

Anna Čamajová-Chludilová, učitelka - 1995

P.Josef Matušina, farář (rodák) - + 1997

Marie Harcová, učitelka - 1998

Petr Kratochvíla, ředitel školy - + 2001

Mgr.Marta Maděryčová-Kolbingerová, učitelka - + 2002

zakladatelka národopisného souboru na škole, sokolská činovnice

Mgr.Marie Nečasová, učitelka - + 2010

a další významní občané (jako lékaři, lékárníci, vojáci, právníci, inženýři, učitelé, starostové, umělci, podnikatelé atd. ).  

Odpočinutí věčné, dej zemřelým, Pane a světlo věčné ať jim svítí. Ať odpočinou v pokoji. Budiž všem zemřelým moravská země lehkou. Otče náš …

Závěrem

Slovo kostel je z latiny a znamená tvrz nebo hrad. Dnešní význam - je to budova určená k službám Božím. Toto slovo se prosadilo ve středověku, protože kostely na návsích a v malých městech, byly opevněny hradbami, aby mohly čelit nepřátelským útokům, poskytovaly ochranu obyvatelům. Od nejstarších dob byl také nazýván dům Boží, byl zasvěcen Bohu přebývajícím v něm ve svátosti oltářní.

Podle evangelisty Jana (4,24) uctívání Boha Nového zákona "v duchu a pravdě" není vázáno na žádné určité místo, protože celá Země je dílem Božím a je svěřena lidstvu. Posvátné obrazy v kostelích a domovech mají probouzet a živit naši víru v Kristovo tajemství. Skrze posvátné obrazy Krista, Matky Boží, andělů a svatých uctíváme osoby, které jsou na nich zobrazeny.

Setkání s Bohem je něčím tak vnitřním a osobním, že je nelze ani dost dobře slovy vyjádřit. Zdá se, že takovému setkání  není zapotřebí ani kostel, ani lidé, ani nic jiného. Ale nezbytné a důležité je mít víru. K té si můžeme navzájem pomáhat. Sdílíme ji společně při bohoslužbě. K tomu potřebujeme druhé lidi, kostel, společný zpěv, modlitbu, hudbu, slyšet společně slovo atd. Nic není zbytečné, pokud to naši víru podpoří, upevní a povzbudí … Kéž mohu slyšet co mluví Hospodin, Bůh … (žalmista).

Je to nádherný, velmi dojímavý pocit až k slzám, vidět okolo miliónu mladých na vigilii a následně na mši svaté pod širým nebem na Setkání mládeže z celého světa s představiteli celé církve, kterou celebroval papež Benedikt XVI. v Kolíně n/Rýnem 20.,21. srpna 2005.

Obrazová část:

                          obr. 01                                                                            obr. 02

 01 - Magariův kříž u silnice na Mutěnice. Do roku 1997 stal na druhé straně, zůstal po něm naproti  jen betonový podstavec. Původní kříž je umístěný ve smuteční síni. Nechal jej postavit mlynář Josef Magarius v roce 1834. Nový kříž byl posvěcen 25.5.1997.

02 - Kůřilův kříž  v lese směrem do Hodonína. Na tomto místě zahynul 9.10.1945 František Kůřil z Dubňan. Nechali jej postavit jeho rodiče. Posvěcen byl 13.10.1946.

03 - Podéšťův kříž z roku 1784. Tento stával  u hostince Centrál na křižovatce. V roce 1968 byl přestěhovaný na dnešní místo na konci obce směrem na Kyjov po levé straně u plynové regulační stanice.                                            

04 - Horákův kříž stojí na křižovatce Dubňany - Kyjov s polní cestou z Vrchního konce do sklárny. Kříž byl posvěcen v roce 1786.

                obr. 05                                                                           obr. 06

05 - Příkazských kříž - stojí na křižovatce Dubňany-Milotice-Mistřín (poblíž Velkovýkrmny vepřů). Byl postaven nákladem Josefa Příkazského z Dubňan č.p. 305 v roce 1928 na poděkování za šťastný návrat z I. světové války. Josef Příkazský byl starostou obce 1932-1936. Kříž byl posvěcen 17.5.1928.

06 - Bůčkův kříž je z litiny. Stojí za větrolamem (pod el. vedením) od bývalého dolu Josef směrem na Milotice. Nechal jej postavit Josef Bůček , čtvrtláník, fundace 20 zlatých. Byl posvěcen 2.5.1879.

07 - Vojtkův kříž (nebo také Svorův), stojí kousek za hřbitovem směrem do Ratíškovic po levé straně. Kříž nechala postavit vdova Kateřina Vojtková z Dubňan č.p. 304. V tomto domě žili Svorovi, proto také je někdy jmenovaný jako Svorův kříž.

                                  obr. 07                                                                      obr. 08 

                       obr. 09                                                                                      obr. 10

08 - Vojtkův či (obr.07 ) Při výkopu vodovodního přivaděče do Dubňan se následkem výkopu  v jeho blízkosti sesunul a jeho vrch se úplně rozbil. Nový kříž postavil sochař Rudolf Richter z Rohatce a byl postavený 20.5. 1955 na novém základě za 1300 Kč. Práce zaplatila Vodotechna z Uh. Hradiště. Svorův nebo Vojtkův kříž na levé straně silnice směr Dubňany-Ratíškovice byl rozbit v listopadu 1964 neznámými pachateli. Později byl opraven alespoň částečně, kamenný kříž nahradili železným.

09 - Příkazských kříž před Kolářovým domkem. Nechal jej postavit Jakub Příkazský na přání svého otce Jana Příkazského. Byl postaven na památku zakončení 19. století, posvěcen 14.10.1900.

                         obr. 11                                                                         obr. 12

10 - Příkazského kříž na levé straně silnice Dubňany-Sklárna u bývalého JZD. Velmi často bývá zbořen a poničen dubňanskými vandaly.

11 - Chlůdilův kříž - na tomto místě zahynula děvčata Marie a Růžena Chlůdilovy a jejich synovec František Tokoš při bombardování Dubňan 8. dubna 1945 na konci II. světové války. Postavila jej rodina Pavla Chlůdila a posvěcen byl 12.10. 1947.

12 - Jestřábův kříž - "kaplička" Dolní konec. Původně dřevěný, postavený v roce 1852. Martin Jestřáb, čtvrtláník, Dubňany č.p.9, nechal postavit nový kamenný kříž a jeho tchán Petr Zemský, čtvrtláník, zde nechal postavit sochy Panny Marie a sv. Josefa. Sochy byly posvěceny 3. října 1905. V kapličce visí obraz Svaté Rodiny, který byl posvěcen 10.12. 2000, v roce Jubileum rodin.

                           obr. 13                                                                                    obr. 14

13 - Původní hlavní kžíž na hřbitově byl litinový z roku 1871. Tento byl nahrazený novým žulovým 7.11. 1943.

14 - Tento hlavní hřbitovní kříž stál na staré části  hřbitova na hlavním chodníku, takže se kolem těžko prošlo s rakví. Administrátor P. František Zouhar jej dal přemístit na nový hřbitov kameníky z Hodonína v červenci 1964.

15 - Mramorový kříž před kostelem nechal postavit Martin Bezucha. Byl posvěcen 15.11. 1885. Vlivem klimatických podmínek se rozpadl.

16 - Socha Panny Marie umístěná v kostele na levé straně uprostřed.

                        obr. 15                                                                                      obr. 16

               obr. 17                                                   obr. 17a                                          obr. 17b

17 (a,b) - Poláčkův kříž stával za Kolářovou zahradou. Na tomto místě byl úkladně zastřelen v 6 hodin večer 24.11. 1880 chalupník Josef Poláček, který byl pořádný a střídmý. Byla to loupežná vražda - byl okraden o peníze, které stržil za prodanou krávu ve Vracově. Vrah byl Josef Belka z Vacenovic, pověstný pytlák. V Uh. Hradišti byl odsouzen k smrti provazem (zápis ve farní kronice, str. 82, z roku 1880).

18 - Obrázek Panny Marie pod "Dubňanskú horú" na pravé straně

sochy sv. Urbana, stával dříve u strže vedle vinohradu Fabiána Vrbeckého (nar. 20.1.1879), Dubňany č.p. 132. Při úpravě terénu byl přenesen pře "búdu" rodiny Kryštofovy, kde je dodnes.

19 - Dobešův kříž stojí u bývalé polní cesty Ratíškovice-Mistřín, dnes ve větrolamu za motokrosovým areálem bývalého Dolu 1.máj. Nechal jej postavit Josef Dobeš, rolník z Dubňan č.p.  96. Tento kříž byl posvěcen 30.9. 1928.

20 -  Vaňkův kříž je opravený, vyrobený z litiny, není však původní. Stojí pod lipou u silnice směrem Dubňany-Ratíškovice na pravé straně u mírně levotočivé zatáčky.

              obr. 18                                           obr. 19                                  obr. 20

                                      obr21                                                                  obr.22

21 - Litinový kříž (staré foto od Josefa Kratochvíly) na pískovcovém podstavci - cesta  Vrchní konec - Důl Josef naproti domu J. Kratochvíly. Zanikl v roce 1966. Na tomto místě, před více než 100 lety, vykrvácel jeden muž z Dubňan, po přepadení mladé ženy žnoucí trávu při cestě, která jej při sebeobraně smrtelně zranila srpem.                   

22 - Tento dřevěný kříž visí ve vchodu do kostela na pravé straně. Přivezl jej P. ThDr. Stanislav Fric, dubňanský administrátor, ze sv. Hostýna asi v roce 1986.

23 - Misijní kříž byl pořízen v roce 1877 a byl posvěcen 17. května 1877. Letopočty na něm vyznačené jsou dobou, v níž se v dubňanské farnosti konaly lidové misie.

24 - Tento kříž byl objednaný v průběhu stavby kostela v roce 1885 P. Václavem Aloisem Oharkem. Vyhotovil jej Vojtěch Stříž z Brna a dodal jej 28.9. 1885. Původně byl umístěný nad mramorovou křtitelnicí. V roce 1971 byl přemístěn v rámci úprav nové liturgiky v pokoncilové době .

25 - Sotolářův kříž - stával do roku 1976 u hluboké cesty z Vrchního konce do Milotic. Na tomto místě byl zabit koněm Josef Sotolář, řezník z Dubňan, dne 28.3. 1948. Při opravě odvodňovacího systému v roce 1976 byl kříž shrnut do hluboké cesty a zasypán Vodohospodářskou firmou z Uh. Hradiště.             

             obr. 23                                       obr. 24                                                 obr. 25

26, 27 - Socha sv. Vendelína, kterou ozdobují prastaré lípy. Byla postavena roku 1763 a je chráněna Památkovým ústavem. Stála původně vedle domu p. Rychlíka od Hodonína. Protože se mlynář rozhodl rozšířit obytný dům. Lípy byly skáceny a socha přemístěna na druhou stranu budovy, kde je dodnes.

            obr. 26                                                          obr. 27                                         obr. 28

28 - Socha sv. Metoděje, velkomoravského arcibiskupa, slovanského apoštola.

29 - Socha sv. Cyrila (Konstantina), bratra Metodějova a slovanského apoštola.

30, 31 - Socha sv. Libora na hrázi Jahněvického rybníka u silnice směrem Dubňany-Mutěnice. Světec byl původně otočen  čelem k rybníku, při stavbě železnice došlo k obrácení sochy směrem k cestě. Byl biskupem ve francouzském městě Le Mans. Zemřel okolo roku 397. Jeho atributem byl páv. Je patronem nemocných, kteří trpí ledvinovými a žlučníkovými kameny, proto dalším atributem je kniha a kamínky. Sochu dala zhotovit Marie Antonie z Lichteštejna, jejím manželem byl hrabě Maxmilián Adam z Czboru. Mezi lidem koluje mnoho pověstí. Jedna je zachycena v knize Dubňany … Říkalo se také soše Liborek. Další pověst říká: "Jakýsi stařeček, který šli cestou z pole vždy políbili světci nohu. Jednou se vraceli jako vždy s pole domů a velice láteřili, kdeže má fajku. Všichni doma běhali a hledali, aj na pole zašli, ale fajka nikde. Až na druhý den, když se stařeček vraceli domů opět líbali Liborka, a co se stalo, našel fajku na podstavci sochy."

Socha velmi často trpěla vandalstvím. V roce 1965 byla svržena do rybníka. Do Milotic byla převezena  roku 1969 a restaurována. Nejdříve stála také na odlehlém místě a hrozilo ji zase zničení, proto dnes stojí na ohradní zdi milockého kostela.

           obr. 29                                             obr. 30                                              obr. 31

           obr. 32                                                       obr. 33                                      obr. 34

32 - Podstavec sochy sv. Libora je ještě dnes na hrázi. Je na něm umístěn křížek s obrázkem na památku světcovy sochy.

33 - Socha sv. Urbana, patrona vinařů. Sv, Urban I. byl Říman. Roku 222 byl zvolen papežem. Zemřel v roce  230. K Urbanovi se vztahují různé pranostiky a zvyky. Má svátek 25. května, kdy začíná kvést réva vinná, a proto se stal hlavně v německých zemích patronem vinařů. Sochu vytvořil akademický sochař pan Jurčák z Mikulčič. V neděli 26. srpna 2001 sochu posvětil strahovský opat P. Michael Pojezdný, Ordo Praem. Celou akci organizoval "Mužský pěvecký sbor  Dubňany" ve spolupráci s "obcí vinařskou".

                      obr. 35                                      obr. 36                                 obr. 37

34, 35 - Socha sv. Josefa a socha Panny Marie, které jsou umístěny v kapličce na Dolním konci.

36 - Socha sv. Jana Nepomuckého stojí v parku na Malé straně. Postavena byla roku 1797.

37  - Tato socha Panny Marie se dostala do našeho kostela za působení P. ThDr, Stanislava Frice od sester ze sv. Hostýna v roce 1982. Asi koncem roku 1997 byla věnovaná klaristkám  nového kláštera v Brně-Soběšicích na vnitřní vybavení..

    obr. 38                                            obr. 39                                                      obr. 40

38 - Socha Neposkvrněného srdce Panny Marie byla posvěcena na pondělí velikonoční 13.4. 1903 a umístěna v presbytáři za hlavním oltářem. Při liturgických úpravách v roce 1971 byla postavena na schodišti na kůr.

39 - Socha Božského Srdce Páně je umístěna v kapličce Jana Zemánka č.p. 10. Kaplička byla postavena jeho rodinou jako dík za záchranu života. V roce 1920 (farní kronika str. 6 je uvedeno datum 1930, ale vnučka tvrdí, že to bylo v roce 1920, vyprávěl jí to stařeček) uhodil blesk na tomto místě. Pan Zemánek byl sražen a ležel v bezvědomí, dlouho bojoval o život v nemocnici v Uh. Hradišti.. Stavěl ji Josef Macek a sochu pořídila firma Danačík z Kyjova, vypracoval ji Vrbacký z Brna. Svěcení se zúčastnilo přes 3 tisíce. věřících.

40 - Socha sv. Bernadetty Soubirousové ve skalní jeskyni de Massabielle. Pochází z roku 1937, vytvořil ji Ferdinand Štábla z Hodonína (je z lipového dřeva) za 1000,- Kč.

                                   obr. 41                                                                        obr. 42      

41 -  Lurdská jeskyně v níž se 11. února 1858 zjevila Panna Maria čtrnáctileté Bernadettě Soubirousové. Je umístěna v nynější zpovědní místnosti. Lurdskou jeskyni a obraz kostela v Lurdech zhotovil Ferdinand Štábla.

42 - Socha Panny Marie Lurdské pochází z roku 1885 a byla posvěcena brněnským biskupem Františkem Sáleským Bauerem ve stejný den jako náš kostel.

         obr. 43                                                   obr. 44                                                   obr. 45